Aquileia: Po stopách antiky
Město Aquileia leží na severovýchodě Itálie, nedaleko od pobřeží Jaderského moře, přibližně deset kilometrů západně od přístavního města Grado. Dnes působí nenápadně, ale ve starověku patřila k největším a nejvlivnějším městům římského impéria. Aquileia se stala druhým největším a nejdůležitějším městem Římské říše.
Ve 2. století našeho letopočtu zde žilo přibližně 100 000 obyvatel, město mělo svůj přístav, fórum, amfiteátr i mincovnu. Dnes je Aquileia malou obcí, ale zároveň jedním z nejrozsáhlejších archeologických nalezišť v severní Itálii, zapsaným na seznamu UNESCO.
Založení města
Existuje stará legenda, která říká, že při založení města, přesně při vyorání první brázdy („sulcus primigenius“), se na obloze objevil orel (latinsky aquila). Tento symbol orla je zobrazen na reliéfu z doby juliovsko-klaudiovské dynastie, který lze vidět v místním Archeologickém muzeu a který připomíná právě toto významné založení města.
Aquileia vznikla v roce 181 př. n. l. jako římská kolonie a pevnost. Ležela na konci jantarové stezky, která vedla z Baltu přes Alpy, a na soutoku tehdejších říčních ramen Natissa a Torre. Brzy se z ní stalo významné obchodní centrum propojené sítí římských silnic. Z Aquileie vedly cesty na jih do Bologne, na západ do Janova i na severovýchod přes Alpy do Norika a Panonie.
Město bylo nejen správním a vojenským bodem, ale také důležitým obchodním a řemeslným uzlem. Zdejší skláři, kováři a obchodníci využívali strategické polohy i blízkosti přístavu. Ve 4. století byla Aquileia sídlem metropolity a hrála významnou roli v šíření křesťanství.
Významné osobnosti
Mezi významné osobnosti, které v Aquileii pobývaly, patřili Julius Caesar, který zde v letech 59–56 př. n. l. zimoval se svými legiemi během galských válek, císař Augustus, který město povýšil na hlavní sídlo provincie Venetia et Histria, či Marcus Aurelius, který zde během markomanských válek v roce 168 n. l. sídlil a velel svým vojskům.
V době svého rozkvětu, zejména v 2. století n. l., měla Aquileia více než 100 000 obyvatel a byla jedním z největších měst římské říše, často označovaná jako „Roma secunda“ (druhé Řím).
Úpadek a odkaz
Aquileia zažila opakované útoky. V roce 452 ji vyplenil Attila. Město bylo z velké části zničeno a řada obyvatel odešla do lagun, kde později vznikla města Grado a Benátky. Přesto se Aquileia částečně obnovila.
Archeologické památky a urbanismus
Antická Aquileia byla plánována podle římského urbanistického vzoru s hlavní osou kardo maximus a decumanem. Západní část města sloužila pro obytné a veřejné budovy, východní pro skladiště a hospodářství. Město mělo fórum, lázně, kúrii, tržiště a rozsáhlé pohřebiště podél přístupových cest.
Z dochovaných památek lze vidět základy přístaviště, amfiteátr, fórum, části sloupových průchodů a mnoho sochařských fragmentů. Významné jsou i mozaiky a náhrobní stavby, které svědčí o sociálním postavení obyvatel města.
Aquileia je ideální pro klidný den strávený venku, mezi vykopávkami, cestičkami a krajinou, která v sobě nese stopy několika epoch.
Bazilika sv. Hermagora a Fortunata
Dominantou města je bazilika s mohutnou zvonicí a hlavně s unikátní podlahovou mozaikou z počátku 4. století, která se rozkládá na ploše 750 m². Zobrazují se na ní biblické motivy i symbolické výjevy ze života raných křesťanů. V kryptě jsou zachované fresky z 9. století.
Socha vlčice kojící Romula a Rema
Před bazilikou v Aquileii stojí socha vlčice kojící legendární zakladatele Říma, Romula a Rema. Tato socha není originálem, ale symbolem římského dědictví města, které silně odkazuje na starověké kořeny a spojení s římskou civilizací.
Říční přístav (Porto Fluviale)
Aquileia měla svůj říční přístav (Porto Fluviale) na dnes už zaniklém rameni řeky Natissy. Ta tehdy dosahovala šířky až 48 metrů a z obou stran ji lemovalo široké nábřeží. Za vlády císaře Claudia prošel výraznou přestavbou.
V té době tudy protékal hlavní tok řeky Natissy, široký až 48 metrů, jehož břehy z obou stran lemovalo nábřeží navržené pro nakládku zboží. Přístav stál na rameni, které dnes už neexistuje, ale jeho někdejší podoba je stále čitelná v terénu.
Dochované kamenné opěrné zdi, zbytky ramp a kotevních zařízení, stejně jako základy skladovacích budov, dávají tušit někdejší rušný provoz. Dnes už působí místo tiše, téměř zapomenutě – jen úzký potůček připomíná řeku, která kdysi spojovala vnitrozemské provincie s přístavy Jaderského moře.
Hřbitov padlých – Cimitero degli Eroi
V blízkosti archeologického areálu se nachází Hřbitov hrdinů (Cimitero degli Eroi), vojenský hřbitov věnovaný padlým vojákům první světové války. Tento prostor připomíná oběti, které město i okolí podstoupily během válečných let.
Na hřbitově stojí impozantní bronzová socha „Il Sacrificio“ („Oběť“) od Ettore Ximenese z roku 1917. Socha zobrazuje ženskou postavu v typickém oděvu zdravotní sestry Červeného kříže, tzv. „Anděla lásky“, jak podpírá padlého vojáka s rozpaženýma rukama evokujícími symbol kříže. Tento památník představuje hluboký symbol oběti, lidské péče a statečnosti v těžkých časech.
Socha i hřbitov jsou nedílnou součástí historického kontextu Aquileie a přinášejí do příběhu města důležitý rozměr vzpomínky na válečná utrpení.
Archeologické muzeum
Muzeum v Aquileii uchovává rozsáhlou sbírku římských artefaktů – sochy, nápisy, mozaiky, sklo i předměty každodenního života. Společně s menším paleo-křesťanským muzeem v bývalém benediktinském klášteře nabízí dobrý přehled o vývoji města.
- Vstupné: Bazilika je částečně volně přístupná, vstupné se platí do mozaik a krypty. Archeologická oblast je volně přístupná, muzeum zpoplatněno.
- Doporučená doba návštěvy: minimálně půl dne, ideálně celý den.
- Charakter cesty: Většina památek je venku – pěšiny, trávníky, štěrkové cesty. Celkový okruh může činit 3–5 km chůze.
- Doprava: Snadno dostupné autem, dostatek parkovacících míst s automaty. Z Grada asi 10 minut, z Udine 40 minut.
Dostupnost a doprava
Aquileia je snadno dostupná autem – nachází se jen 10 minut jízdy od pobřežního města Grado, cca 40 minut z Udine a asi hodinu z Terstu. Parkování je v místě většinou bezplatné, hlavní parkoviště je hned u baziliky.
Pro cyklisty je město velmi dobře přístupné po značených trasách. Aquileia leží přímo na cyklostezce Alpe Adria (Ciclovia Alpe Adria Radweg), která vede z rakouského Salcburku až do Grada. Trasa je vhodná i pro rekreační cyklisty a vybavena odpočívadly, značením a službami podél cesty.
Na kole z Cervignana přes Aquileiu do Grada (27 km)
Pokud hledáte pohodovou cyklotrasu, která spojuje historii, přírodu a moře, pak je tahle volba ideální.
Trasa z Cervignano del Friuli do Grada vede po značené cyklostezce FVG1, která je součástí mezinárodní trasy Ciclovia Alpe Adria. Celý úsek je zcela rovinatý, vhodný i pro méně zkušené cyklisty nebo rodiny s dětmi.
Hned po opuštění Cervignana míříte klidným venkovským terénem k Aquileii – městu s tisíciletou historií. Doporučujeme zastavit se u baziliky s raně křesťanskými mozaikami, projít se kolem římského přístavu a navštívit vojenský hřbitov z 1. světové války. Vše se nachází jen pár kroků od stezky.
Za Aquileiou se krajina otevírá do lagunového pásma – posledních několik kilometrů pojedete po vyvýšené hrázi mezi rákosinami, vodními plochami a s výhledem na moře. Cesta končí v Gradu, přístavním městečku s příjemnou atmosférou, historickým centrem a plážemi, kde se dá výlet zakončit odpočinkem nebo koupáním.
Vzdálenost: 27 km
Čas jízdy: cca 2–2,5 hodiny (včetně zastávek)
Zajímavosti: Bazilika v Aquileii, římské vykopávky, mořské laguny