Unikátní výstava v Aquileii: Vzácné fragmenty Markova evangelia z Benátek, Cividale a Prahy se po sedmi stoletích na čas spojí
Unikátní výstava v Aquileii
Více než 1 400 let starý příběh Markova evangelia se na krátkou dobu znovu spojí v Aquileii. Mimořádná výstava přivádí na jedno místo dva vzácné fragmenty rukopisu uchovávané v Praze a Benátkách spolu s Codexem Forojuliensis z Cividale del Friuli, jehož součástí Markovo evangelium původně bylo. Výstava v Palazzo Meizlik se veřejnosti otevírá 13. září 2026 a potrvá do 25. dubna 2027. Originály z Prahy a Cividale však budou vystaveny pouze během prvních šesti týdnů.
Pražský fragment je spojen s Karlem IV., který jej získal v Aquileii v roce 1354. Při příležitosti současné výstavy vůbec poprvé opustil území České republiky. Benátská část je dnes uchovávána v Pokladu baziliky svatého Marka. Výstava tak na omezenou dobu propojuje části jednoho mimořádného evropského příběhu, jejichž cesty se před staletími rozešly.
Výstava nese název „Il Vangelo di Marco. Sette secoli. Tre frammenti. Un racconto europeo“, tedy „Markovo evangelium. Sedm století. Tři fragmenty. Jeden evropský příběh“.
Původní Codex Forojuliensis a Cividale
Příběh začíná u rukopisu známého jako Codex Forojuliensis. Tento evangeliář vznikl v 6. století a původně obsahoval čtyři evangelia, tedy Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Do Aquileie se dostal ve středověku a stal se významnou liturgickou knihou zdejší církve.
Ve středověku začala být část obsahující Markovo evangelium přímo spojována se svatým Markem a uctívána jako mimořádně cenná křesťanská relikvie. Věřilo se, že rukopis souvisí přímo s evangelistou Markem. Dnes víme, že pochází ze 6. století, tedy z doby několika staletí po Markově smrti.
Markovo evangelium bylo později od zbytku kodexu odděleno. Původní Codex Forojuliensis je dnes uchováván v Cividale del Friuli, zatímco dvě části Markova evangelia se během dalších staletí dostaly do Prahy a Benátek.
Právě jejich rozdílné osudy vysvětlují, proč je současná výstava v Aquileii tak mimořádná.
Jak se část rukopisu dostala ke Karlu IV. a do Prahy
Pražský fragment má svůj příběh přesně doložený historickými dokumenty.
Karel IV. projížděl Aquileiou v roce 1354 během své cesty do Itálie. Aquilejským patriarchou byl tehdy Mikuláš Lucemburský, Karlův nevlastní bratr.
Karel IV. požádal o několik listů Markova evangelia pro pražskou katedrálu svatého Víta. Mikuláš Lucemburský mu část vzácného rukopisu daroval.
Dokument z 17. října 1354 potvrzuje, že patriarcha se souhlasem kapituly věnoval Karlu IV., králi římskému a českému, část Markova evangelia označovanou jako Cim 1. Tento dokument je dnes uložen v Archivu Pražského hradu a je součástí současné výstavy.
Pečeť aquilejského patriarchy Mikuláše Lucemburského na dokumentu z 17. října 1354, kterým potvrzuje darování části Markova evangelia Karlu IV. Archiv Pražského hradu při Kanceláři prezidenta České republiky, Praha. © Eye-studio
Karel IV. následně věnoval získané listy pražskému chrámu svatých Víta, Václava a Vojtěcha a stanovil způsob jejich uctívání. Dochovaný dokument byl vydán ve Feltre dne 31. října 1354 a nese také panovníkovu voskovou pečeť.
Fragment se stal součástí svatovítského pokladu a dnes je uchováván v Praze. Do Aquileie se nyní vrací při mimořádné příležitosti a vůbec poprvé přitom opustil území České republiky.
Jak se další část dostala do Benátek
Druhý fragment Markova evangelia se vydal úplně jinou cestou.
V roce 1420 ovládla Benátská republika území patriarchátu Aquileia. Zbývající část Markova evangelia poté Benátčané převezli do Benátek a uložili v bazilice svatého Marka. Pro město měla mimořádný náboženský i symbolický význam.
Svatý Marek je patronem Benátek a jeho okřídlený lev se stal symbolem města i celé někdejší Benátské republiky. Jeho údajné ostatky byly do Benátek převezeny z Alexandrie už v 9. století a bazilika svatého Marka se stala jedním z nejvýznamnějších míst jeho kultu.
Benátský fragment Markova evangelia je dnes uchováván v Pokladu baziliky svatého Marka. Na výstavě v Aquileii je prezentován ve své vzácné schránce a zůstane zde po celou dobu trvání expozice.
Proč jsou originály společně jen šest týdnů
Pro návštěvníky, kteří chtějí vidět originální rukopisy, je důležitý termín návštěvy.
Pergamenové listy pražského fragmentu a rukopisu z Cividale jsou mimořádně citlivé na světlo a ultrafialové záření. Dlouhodobé vystavení by je mohlo poškodit.
Originály z Prahy a Cividale proto budou v Aquileii vystaveny pouze během prvních šesti týdnů. Poté je nahradí digitální reprodukce ve vysokém rozlišení. Benátská část v relikviářové schránce zůstane součástí expozice až do jejího ukončení v dubnu 2027.
Výstava nabídne mnohem více než rukopisy
Expozice v Palazzo Meizlik představuje také širší příběh svatého Marka, Aquileie a evropských dějin.
Návštěvníci mohou vidět osm slonovinových destiček ze 7. století pocházejících z takzvaného trůnu svatého Marka z Grada. Do Aquileie byly zapůjčeny ze sbírek Castello Sforzesco v Miláně a doplňuje je virtuální rekonstrukce původního trůnu.
Dalším exponátem je architráv z počátku 9. století vytvořený pro kapli svatého Marka v kostele Sant’Eufemia. Výstava představuje také relikviář mučedníků Kanciánů, historické umělecké předměty a další exponáty spojené s dějinami Aquileie a tradicí svatého Marka.
Moderní část expozice umožňuje návštěvníkům virtuálně listovat historickými kodexy. Samostatný imerzivní prostor představuje proměny bazilikálního komplexu Aquileie během více než tisíce let.
Aquileia byla jednou z křižovatek Evropy
Místo konání výstavy není náhodné. Aquileia, kterou Římané založili v roce 181 před naším letopočtem, patřila v antice k významným městům Římské říše.
Po zavedení náboženské svobody od roku 313 se stala významným centrem šíření křesťanství směrem do střední Evropy a na Balkán. Ve středověku její význam pokračoval prostřednictvím patriarchátu v Aquilei.
Dnešní Aquileia má necelé tři tisíce obyvatel, její někdejší význam ale připomíná rozsáhlá archeologická oblast, pozůstatky římského města a především slavná bazilika.
Bazilika a raně křesťanské mozaiky
Patriarchální bazilika v Aquileii patří k nejvýznamnějším památkám raného křesťanství v Evropě.
Její největší poklad se nachází přímo pod nohama návštěvníků. Rozsáhlá mozaiková podlaha z počátku 4. století je známá množstvím zvířecích, rostlinných a symbolických motivů.
Archeologická oblast Aquileie a patriarchální bazilika jsou od roku 1998 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
Návštěvu výstavy tak lze spojit s prohlídkou baziliky, archeologických nalezišť a dalších míst připomínajících dobu, kdy byla dnešní malá Aquileia jedním z významných center Evropy.
Aquileia leží už za hranicemi Benátska
Aquileia administrativně patří do regionu Friuli Venezia Giulia, tedy leží už za hranicemi Benátska. Její historie je však s Benátkami, svatým Markem a celou oblastí severního Jadranu úzce propojena.
Současná výstava propojuje příběhy Aquileie, Cividale del Friuli, Benátek a Prahy, které se kolem Markova evangelia protnuly v různých obdobích evropských dějin.
Pro návštěvníky Benátska tak může být Aquileia zajímavým cílem výletu, zvláště během prvních šesti týdnů výstavy, kdy zde budou vzácné originály společně na jednom místě.
Praktické informace
Výstava „Il Vangelo di Marco. Sette secoli. Tre frammenti. Un racconto europeo“ se koná v Palazzo Meizlik, Via Patriarca Popone 7 v Aquileii.
Pro veřejnost je otevřena od 13. září 2026 do 25. dubna 2027. Originály z Prahy a Cividale budou vystaveny během prvních šesti týdnů.
Základní vstupné stojí 5 eur. Při nákupu online se připočítává 1 euro za předprodej. Návštěvníci se vstupenkou do bazilikálního komplexu a Domus di Tito Macro mohou při splnění stanovených podmínek zakoupit vstup na výstavu za 2 eura.
Děti a mladí lidé do 18 let, novináři, turističtí průvodci, držitelé FVG Card a další vybrané skupiny mají vstup zdarma.
V září je Palazzo Meizlik otevřen každý den od 10.00 do 19.00. Otevírací doba se v dalších měsících mění podle sezony.