Grand Hôtel des Bains na ostrově Lido di Venezia: Hvězdný návrat v roce 2030

Grand Hôtel des Bains

Slavný Grand Hôtel des Bains na benátském Lidu, který navštěvovaly filmové hvězdy i významné politické osobnosti a proslavila jej také světová literatura a kinematografie, se má po šestnácti letech uzavření znovu otevřít v roce 2030. První etapa rekonstrukce byla oficiálně zahájena 11. září 2026 a celková hodnota projektu přesahuje 200 milionů eur.

Slavný Grand Hôtel des Bains na benátském Lidu, který navštěvovaly filmové hvězdy i významné politické osobnosti a proslavila jej také světová literatura a kinematografie, se má po šestnácti letech uzavření znovu otevřít v roce 2030. První etapa rekonstrukce byla oficiálně zahájena 11. září 2026 a celková hodnota projektu přesahuje 200 milionů eur.

Při procházce po benátském Lidu stojí přímo u vstupu na pláž nádherný starý hotel. Dlouhá léta chátral, přesto si stále zachovává svou majestátnost a krásu. Při pohledu na jeho zavřená okna a působivé průčelí si snadno představíte příběhy, které se tu mohly odehrávat. Skutečnost je však možná ještě zajímavější.

A právě tento hotel se nyní začíná rekonstruovat. Během více než sta let se zapsal do historie benátského Lida i světové kinematografie. Po dlouhém období chátrání má před sebou novou kapitolu.

Lido di Venezia

Lido di Venezia je dlouhý ostrov oddělující Benátskou lagunu od Jaderského moře. Na rozdíl od historického centra Benátek zde najdete široké pláže, promenády, klidnější ulice i elegantní vily a hotely z přelomu 19. a 20. století. Právě rozvoj lázeňství a mořského koupání proměnil Lido v jedno z významných evropských přímořských letovisek a položil základy jeho pozdějšího společenského i kulturního významu.

Od roku 1932 je Lido také domovem Benátského filmového festivalu, nejstaršího filmového festivalu na světě. Jeho první ročník se konal na terase nedalekého Hotelu Excelsior a festival dodnes přivádí na ostrov filmové hvězdy, režiséry a novináře z celého světa.

Z historického centra Benátek se na Lido dostanete nejjednodušeji vaporettem, tedy městským vodním autobusem, například z náměstí San Marco nebo od nádraží Santa Lucia. Po ostrově se lze pohybovat pěšky, autobusem či na kole. Autem je možné přijet trajektem z Tronchetta.

První luxusní hotel na benátském Lidu

Grand Hôtel des Bains byl slavnostně otevřen 5. července 1900. Navrhli jej bratři Raffaello a Francesco Marsich pro společnost Anonima Commerciale Bagni. Francouzský název odkazoval na zdejší lázně a mořské koupání a zároveň odpovídal vkusu období Belle Époque, kdy francouzština patřila k jazykům mezinárodní společnosti.

Des Bains byl prvním velkým luxusním hotelem na Lidu. Hotel Excelsior, jeho pozdější slavný soused, byl otevřen až o osm let později. Oba hotely pomohly proměnit ostrov v jedno z nejvyhledávanějších přímořských letovisek v Evropě.

Hotel měl při otevření 50 pokojů, postupně se však rozšiřoval a před první světovou válkou jich nabízel už téměř dvě stě. Hosty vítaly prostorné salony, mramorové prvky, dřevěný nábytek, dekorativní tapety a centrální osmiboká hala s lustrem z muránského skla. Hotel spojoval pobyt u moře se společenským životem, elegantními večeřemi, hudbou a večírky.

Jeho historii poznamenaly také dramatické události. Za první světové války byl uzavřen a v roce 1916 jej vážně poškodil požár. Znovu otevřen byl v roce 1919. V roce 1926 přibyly na průčelí velké ornamentální hodiny, které se později staly jedním z poznávacích znamení hotelu.

Skutečný příběh, který inspiroval Smrt v Benátkách

V roce 1911 se v Des Bains ubytoval Thomas Mann se svou manželkou Katiou. Německý spisovatel, který později získal Nobelovu cenu za literaturu, zde našel jeden z podnětů pro své nejslavnější dílo.

Mezi hotelovými hosty tehdy pobývala také polská rodina s dospívajícím chlapcem. Jeho vzhled a vystupování Manna natolik zaujaly, že se setkání stalo jedním z podnětů k vytvoření postavy Tadzia v novele Smrt v Benátkách, vydané v roce 1912. Chlapec byl později identifikován jako Władysław Moes.

Hlavní postavou příběhu je stárnoucí spisovatel Gustav von Aschenbach, který přijíždí do Benátek odpočívat. V hotelu na Lidu spatří krásného polského chlapce Tadzia a postupně jím začne být fascinován. Přestože se v Benátkách šíří cholera, Aschenbach ve městě zůstává.

Mann do příběhu přenesl skutečné prostředí hotelu, jeho mezinárodní společnost i atmosféru letoviska na konci sezóny. Des Bains se tak stal součástí literárního díla o kráse, touze, stárnutí a smrti.

Visconti vrátil Smrt v Benátkách do skutečného hotelu

Téměř o šedesát let později se do Des Bains vrátil režisér Luchino Visconti. Při natáčení filmové adaptace Smrti v Benátkách využil skutečný hotel, ve kterém Thomas Mann získal inspiraci pro svou novelu.

Film byl uveden v roce 1971. Gustava von Aschenbacha ztvárnil britský herec Dirk Bogarde, roli Tadzia získal švédský herec Björn Andrésen a jeho matku hrála Silvana Mangano.

Visconti nechal hotelové prostředí upravit tak, aby připomínalo dobu kolem roku 1911. Ve filmu se objevily jeho salony, chodby, výtah, terasa i plážové zázemí. Diváci tak nevidí pouze kulisu vytvořenou ve studiu, ale skutečné místo spojené se vznikem Mannova příběhu.

Režisér změnil povolání hlavní postavy. Mannův Aschenbach je spisovatel, zatímco ve filmu se stal skladatelem. Jeho vnitřní svět Visconti propojil s hudbou Gustava Mahlera, především se známým Adagiettem z Páté symfonie.

Hotel ve filmu představuje svět krásy, elegance a společenského řádu. Pod jeho povrchem se však šíří nemoc a blíží se konec. Právě spojení přepychového prostředí s příběhem postupného rozkladu vytvořilo obrazy, které jsou s Des Bains spojeny dodnes.

Des Bains jako káhirský hotel ve filmu Anglický pacient

Další významnou filmovou roli získal Des Bains ve snímku Anglický pacient z roku 1996. Režisér Anthony Minghella využil jeho historické prostory jako filmovou podobu legendárního Shepheard’s Hotelu v Káhiře.

Původní káhirský hotel patřil k nejslavnějším hotelům své doby, jeho historická budova však byla zničena při nepokojích v roce 1952. Filmaři proto potřebovali najít jiné místo s odpovídající atmosférou.

Interiéry Des Bains se svými vysokými stropy, mramorem, dřevěným vybavením, velkými koberci a historickými dekoracemi dokázaly vytvořit prostředí luxusního hotelu v Káhiře před druhou světovou válkou.

Anglický pacient vypráví příběh těžce zraněného muže, o kterého na konci války pečuje kanadská zdravotní sestra Hana. Prostřednictvím jeho vzpomínek se odkrývá milostný příběh odehrávající se v severní Africe. Ve filmu hráli Ralph Fiennes, Juliette Binoche, Kristin Scott Thomas a Willem Dafoe.

Snímek získal devět Oscarů, včetně ocenění za nejlepší film, režii, kameru a výpravu. Historické prostory Des Bains se tak podruhé staly součástí filmu, který se zapsal do dějin světové kinematografie.

Od králů a politiků k filmovým hvězdám

Hotel přitahoval umělce, podnikatele, panovníky i politiky. V roce 1929 v něm strávil své poslední dny Sergej Ďagilev, zakladatel slavného souboru Ballets Russes. O jeho pohřeb se následně postarala také módní návrhářka Coco Chanel.

Des Bains hostil také egyptského krále Farúka, perského šáha Rezu Pahlavího a amerického průmyslníka Henryho Forda.

S rozvojem Benátského filmového festivalu se hotel stále více propojoval také se světem kinematografie. Během festivalových dnů se jeho prostory plnily herci, režiséry a dalšími osobnostmi světového filmu. Mezi jeho hosty patřili například Elizabeth Taylor a Robert De Niro.

Salony Des Bains se staly místem večírků, setkání a rozhovorů, které zůstávaly skryté před zraky veřejnosti. Právě v této směsi aristokracie, politiky, filmu a literatury vznikala pověst hotelu, která přetrvala i dlouhé roky po jeho uzavření.

Přeměna na apartmány se neuskutečnila

Grand Hôtel des Bains přestal přijímat hosty v roce 2010. Tehdejší plán počítal s jeho přeměnou na luxusní rezidenční komplex nazvaný Residenze des Bains. V historické budově mělo vzniknout 58 apartmánů.

Projekt se však zastavil a hotel zůstal uzavřený. Následovaly finanční problémy, změny ve správě a opakovaná oznámení o rekonstrukci. Do budovy zatékalo a její stav se postupně zhoršoval.

Za oplocením tak zůstával hotel, který kdysi patřil k nejslavnějším adresám na Lidu. Jeho zavřená okna a prázdné salony zároveň připomínaly atmosféru úpadku známou ze Smrti v Benátkách.

Rekonstrukce začala po šestnácti letech

Rozhodující změna přišla v roce 2025, kdy byla uzavřena dohoda o odkupu starého finančního dluhu hotelu a otevřela se cesta k jeho obnově. Současným vlastníkem je COIMA Des Bains Fund, za kterým stojí italský COIMA ESG City Impact Fund a společnost Eagle Hills z Abú Dhabí.

První etapa rekonstrukce byla oficiálně zahájena 11. září 2026. Začíná se zabezpečením a obnovou střech, hydroizolací a ochranou budovy před dalším zatékáním. Následovat má restaurování fasád, zpevnění nosných konstrukcí a nakonec vybudování hotelových interiérů.

Historické architektonické prvky mají být zachovány a doplněny moderním vybavením. Projekt zahrnuje také obnovu zahrad, plážového zázemí a objektu Cantiere Lance spojeného s vodním přístupem k areálu.

Budoucí Des Bains má zůstat především luxusním hotelem, projekt však počítá také s možností doplňkové rezidenční části. Její konečná podoba stejně jako přesný počet hotelových pokojů zatím nebyly definitivně stanoveny.

Budoucí provozovatel hotelu rovněž zatím nebyl oznámen. Z původních sedmnácti zájemců postoupily do užšího výběru čtyři hotelové společnosti. Po výběru provozovatele bude dokončeno také rozhodování o podobě interiérů.

Celkové náklady na obnovu mají přesáhnout 200 milionů eur. Dokončení rekonstrukce a otevření hotelu jsou plánovány na rok 2030.

Historické hodiny znovu ukazují čas

Zahájení rekonstrukce doprovázel symbolický návrat ornamentálních hodin na průčelí hotelu. Hodiny instalované v roce 1926 byly mimo provoz od roku 2009. Dne 11. září 2026 se znovu rozběhly.

Na počátku minulého století vyvolávaly mezi hosty rozporuplné reakce. Některým se zdálo zvláštní připomínat lidem, kteří přijeli k moři odpočívat, čas. Postupně se však staly přirozenou součástí vzhledu Des Bains.

Po desetiletích filmových příběhů, šestnácti letech uzavření a řadě neuskutečněných plánů nyní opět odměřují čas. Tentokrát do plánovaného návratu hotelu, který má v roce 2030 znovu přivítat hosty.