Grand Hôtel des Bains na ostrově Lido di Venezia: Hvězdný návrat v roce 2030
Grand Hôtel des Bains
Slavný Grand Hôtel des Bains na benátském Lidu, který navštěvovaly filmové hvězdy i významné politické osobnosti a proslavila jej také světová literatura a kinematografie, se má po šestnácti letech uzavření znovu otevřít v roce 2030. První etapa rekonstrukce byla oficiálně zahájena 11. září 2026 a celková hodnota projektu přesahuje 200 milionů eur.
Při procházce po Lido di Venezia stojí přímo u vstupu na pláž nádherný starý hotel. Dlouhá léta chátral, přesto si stále zachovává svou majestátnost a krásu. Při pohledu na jeho zavřená okna a působivé průčelí si snadno představíte příběhy, které se tu mohly odehrávat. Skutečnost je však možná ještě zajímavější. A právě tento hotel se nyní začíná rekonstruovat. Během více než sta let se zapsal do historie benátského Lida i světové kinematografie. Po dlouhém období chátrání má před sebou novou kapitolu.
Ostrov Lido di Venezia
Od konce 19. století a zejména na počátku 20. století se Lido di Venezia díky rozvoji mořského koupání a lázeňství stalo módním přímořským letoviskem evropské aristokracie a bohaté mezinárodní klientely. Právě z tohoto období pochází jeho pověst elegantního letoviska, na kterou později přidal i jeho společenský a kulturní význam.
Od roku 1932 je Lido také domovem Benátského filmového festivalu, nejstaršího filmového festivalu na světě. Jeho první ročník se konal na terase nedalekého Hotelu Excelsior a festival dodnes přivádí na ostrov filmové hvězdy, režiséry a novináře z celého světa.
Z historického centra Benátek se na Lido dostanete nejjednodušeji vaporettem, tedy městským vodním autobusem, například z náměstí San Marco nebo z nádraží Santa Lucia. Po ostrově se lze pohybovat pěšky, autobusem nebo na kole. Autem je možné přijet trajektem z Tronchetta.
První luxusní hotel na benátském Lidu
Grand Hôtel des Bains byl slavnostně otevřen 5. července 1900. Navrhli ho bratři Raffaello a Francesco Marsich pro společnost Anonima Commerciale Bagni. Francouzský název odkazoval na zdejší lázně a mořské koupání a zároveň odpovídal vkusu období Belle Époque, kdy francouzština patřila mezi jazyky mezinárodní společnosti.
Des Bains byl prvním velkým luxusním hotelem na Lidu. Hotel Excelsior, jeho pozdější slavný soused, byl otevřen až o osm let později. Oba hotely pomohly proměnit ostrov v jedno z nejvyhledávanějších přímořských letovisek v Evropě.
Hotel měl při otevření 50 pokojů, postupně se však rozšiřoval a před první světovou válkou jich nabízel už téměř dvě stě. Hosty vítaly prostorné salony, mramorové prvky, dřevěný nábytek, dekorativní tapety a centrální osmiboká hala s lustrem z muránského skla. Hotel spojoval pobyt u moře se společenským životem, elegantními večeřemi, hudbou a večírky.
Jeho historii poznamenaly také dramatické události. Za první světové války byl uzavřen a v roce 1916 jej vážně poškodil požár. Znovu otevřen byl v roce 1919. V roce 1926 přibyly na průčelí velké ornamentální hodiny, které se později staly jedním z poznávacích znamení hotelu.
Skutečný příběh, který byl inspirací pro knihu Smrt v Benátkách
V roce 1911 se v Des Bains ubytoval německý spisovatel Thomas Mann se svou manželkou Katiou. Mezi hotelovými hosty tehdy pobývala také polská rodina s dospívajícím chlapcem, který spisovatele zaujal natolik, že se stal jedním z podnětů pro postavu Tadzia v novele Smrt v Benátkách, vydané v roce 1912. Chlapec byl později identifikován jako Władysław Moes.
Hlavní postavou příběhu je stárnoucí spisovatel Gustav von Aschenbach, který přijíždí do Benátek na odpočinek. V hotelu na Lidu spatří krásného polského chlapce Tadzia a postupně jím začne být fascinován. Přestože se v Benátkách šíří cholera, Aschenbach ve městě zůstává.Mann do příběhu přenesl prostředí luxusního hotelu, jeho mezinárodní společnost i atmosféru benátského Lida.
Visconti vrátil Smrt v Benátkách do skutečného hotelu
Téměř o šedesát let později se příběh do Des Bains vrátil. Italský režisér Luchino Visconti zde natáčel filmovou adaptaci Smrti v Benátkách, uvedenou v roce 1971. Gustava von Aschenbacha ztvárnil Dirk Bogarde a Tadzia švédský herec Björn Andrésen.Hotel byl pro natáčení upraven tak, aby znovu připomínal období kolem roku 1911. Ve filmu se objevují jeho salony, chodby, terasa i pláž.
Právě na pláži před hotelem se odehrává také závěrečná scéna filmu. Typické jsou pro ni capanne, tradiční plážové kabiny s verandami a látkovými stříškami, které po desetiletí patří k charakteristickému obrazu benátského Lida. Elegantní pláž Des Bains se díky filmu stala jedním z nejznámějších obrazů Smrti v Benátkách. Visconti oproti Mannově novele změnil Aschenbacha ze spisovatele na skladatele a jeho příběh propojil s hudbou Gustava Mahlera, především se slavným Adagiettem z Páté symfonie.
Des Bains jako káhirský hotel ve filmu Anglický pacient
Další významnou filmovou roli získal Des Bains ve snímku Anglický pacient z roku 1996. Režisér Anthony Minghella využil jeho historické prostory jako filmovou podobu legendárního Shepheard’s Hotelu v Káhiře. Původní káhirský hotel patřil k nejslavnějším hotelům své doby, jeho historická budova však byla zničena při nepokojích v roce 1952. Filmaři proto potřebovali najít jiné místo s odpovídající atmosférou.
Interiéry Des Bains se svými vysokými stropy, mramorem, dřevěným vybavením, velkými koberci a historickými dekoracemi dokázaly vytvořit prostředí luxusního hotelu v Káhiře před druhou světovou válkou. Anglický pacient vypráví příběh těžce zraněného muže, o kterého na konci války pečuje kanadská zdravotní sestra Hana. Prostřednictvím jeho vzpomínek se odkrývá milostný příběh odehrávající se v severní Africe. Ve filmu hráli Ralph Fiennes, Juliette Binoche, Kristin Scott Thomas a Willem Dafoe.
Snímek získal devět Oscarů, včetně ocenění za nejlepší film, režii, kameru a výpravu. Historické prostory Des Bains se tak podruhé staly součástí filmu, který se zapsal do dějin světové kinematografie.
Od králů a politiků k filmovým hvězdám
Hotel přitahoval umělce, podnikatele, panovníky i politiky. V roce 1929 v něm strávil své poslední dny Sergej Ďagilev, zakladatel slavného souboru Ballets Russes. O jeho pohřeb se následně postarala také módní návrhářka Coco Chanel. Des Bains hostil také egyptského krále Farúka, perského šáha Rezu Pahlavího a amerického průmyslníka Henryho Forda.
S rozvojem Benátského filmového festivalu se hotel stále více propojoval i se světem kinematografie. Během festivalových dnů se jeho prostory plnily herci, režiséry a další osobnosti světového filmu. Mezi ně patřili například Elizabeth Taylor a Robert De Niro.Salony Des Bains se staly místem večírků, setkání a rozhovorů, které zůstávaly skryté před očima veřejnosti. Právě v této směsi aristokracie, politiky, filmu a literatury vznikala pověst hotelu, která přetrvala i dlouhé roky po jeho uzavření.
Des Bains na počátku nového tisíciletí
Ještě na počátku nového tisíciletí si Grand Hôtel des Bains uchovával atmosféru klasického luxusního hotelu. Rozlehlé chodby a společenské prostory zdobilo vyřezávané dřevo, mramor a křišťál. Restaurace měla interiéry upravené ve francouzském stylu ve 20. letech 1900 a nad stoly visely lustry z muránského skla.
Součástí areálu byla soukromá písečná pláž s kabinami, zahrada a velký venkovní bazén. Hotel zajišťoval také dopravu k molu u hotelu Excelsior, odkud mohli hosté pokračovat soukromým motorovým člunem do Benátek.
Představu o tehdejší úrovni hotelu dávají i ceny. Dvoulůžkový pokoj v Grand Hotelu des Bains stál 380 eur za noc, za výhled na moře se připlácelo a čtyřchodové menu stálo přibližně 85 eur. Vinný lístek nabízel kolem stovky vín, například Ornellaia 1999 za 157 eur, Solaia 2001 za 163 eur nebo Sassicaia 2002 za 352 eur.
Tyto detaily zachytil při svém pobytu v Des Bains britský hotelový kritik Francis Bown.
Grand Hôtel des Bains přestal přijímat hosty v roce 2010. Původně se měl proměnit v luxusní rezidenční komplex s 58 apartmány, projekt se ale neuskutečnil. Hotel zůstal uzavřený a jeho stav se postupně zhoršoval.
Za oplocením tak šestnáct let zůstávala jedna z nejslavnějších adres benátského Lida. Prázdný hotel přitom až symbolicky připomínal atmosféru úpadku známou ze Smrti v Benátkách.
Grand Hôtel des Bains se vrací
Rekonstrukce historického hotelu začala v září 2026 a jeho znovuotevření je plánováno na rok 2030. Do obnovy má být investováno více než 200 milionů eur.
Historické architektonické prvky budou zachovány a doplněny moderním vybavením. Obnovou projdou také zahrady, plážové zázemí a Cantiere Lance na straně benátské laguny.
Des Bains se má vrátit především jako luxusní hotel, projekt ale počítá také s možností menší rezidenční části. Budoucí provozovatel zatím nebyl oznámen. Z původních sedmnácti zájemců postoupily do užšího výběru čtyři hotelové společnosti.
Historické hodiny znovu ukazují čas
Zahájení rekonstrukce doprovázel symbolický návrat ornamentálních hodin na průčelí hotelu. Hodiny instalované v roce 1926 byly mimo provoz od roku 2009. Dne 11. září 2026 se znovu rozběhly.
Na počátku minulého století vyvolávaly mezi hosty rozporuplné reakce. Některým se zdálo zvláštní připomínat lidem, kteří přijeli k moři odpočívat, čas. Postupně se však staly přirozenou součástí vzhledu Des Bains.Po desetiletích filmových příběhů, šestnácti letech uzavření a řadě neuskutečněných plánů nyní opět odměřují čas. Tentokrát do plánovaného návratu hotelu, který má v roce 2030 znovu přivítat hosty.
Závěrem
Po znovuotevření v roce 2030 Grand Hôtel des Bains rozhodně nebude hotelem dostupným pro každého. Projekt míří do nejvyššího segmentu a pobyt v obnoveném Des Bains bude luxusní záležitostí. I takové hotely ale k pestré nabídce Benátska patří, stejně jako menší hotely, apartmány, kempy nebo další dostupnější možnosti ubytování.
Význam návratu Des Bains zdůraznil také benátský starosta Simone Venturini. Zahájení rekonstrukce označil za „mimořádně slavnostní den v historii města“ a obnovu hotelu popsal jako zacelení rány, která zůstávala otevřená více než patnáct let.