Grand Hôtel des Bains na Lidu: Hotel filmových hvězd se má otevřít v roce 2030
Slavný Grand Hôtel des Bains na benátském Lidu, který navštěvovaly filmové hvězdy i významné politické osobnosti, se má po šestnácti letech uzavření znovu otevřít v roce 2030. Hotel inspiroval novelu Smrt v Benátkách a objevil se ve filmech Smrt v Benátkách a Anglický pacient. Rekonstrukce začala 11. září 2026 a její celková hodnota přesahuje 200 milionů eur.
Při procházce po benátském Lidu stojí přímo u vstupu na pláž nádherný starý hotel. Dlouhá léta chátral, přesto si stále zachovává svou majestátnost a krásu. Při pohledu na jeho zavřená okna a působivé průčelí si snadno představíte příběhy, které se tu mohly odehrávat. Skutečnost je však možná ještě zajímavější.
A právě tento hotel se nyní začíná rekonstruovat. Jeho minulost, současnost i budoucnost spojují proměnu benátského Lida, světovou kinematografii a návrat jednoho z jeho nejslavnějších míst.
Lido: ostrov pláží, historie a filmového festivalu
Benátské Lido je dlouhý ostrov oddělující lagunu od Jaderského moře. Na rozdíl od historického centra Benátek zde najdete široké pláže, promenády, klidnější ulice i elegantní vily a hotely z přelomu 19. a 20. století. Právě rozvoj lázeňství a mořského koupání proměnil Lido v jedno z nejvýznamnějších evropských přímořských letovisek a položil základy jeho pozdějšího společenského i kulturního významu. Od roku 1932 se zde koná také Benátský filmový festival, nejstarší filmový festival na světě, který každoročně přivádí na ostrov filmové hvězdy, režiséry a novináře z celého světa. Více o historii a atmosféře ostrova si můžete přečíst v našem článku Benátské Lido, o festivalu pak v textu Benátský filmový festival. Z historického centra Benátek se na Lido dostanete nejjednodušeji vaporetto, tedy městským vodním autobusem, například z náměstí San Marco nebo z nádraží Santa Lucia. Po ostrově se lze pohybovat pěšky, autobusem či na kole; autem je možné přijet trajektem z Tronchetta nebo z benátského terminálu Fusina.
První luxusní hotel na benátském Lidu
Grand Hôtel des Bains byl slavnostně otevřen 5. července 1900. Navrhli jej bratři Raffaello a Francesco Marsich pro společnost Anonima Commerciale Bagni. Francouzský název odkazoval na zdejší lázně a mořské koupání, zároveň odpovídal vkusu období Belle Époque, kdy francouzština patřila k jazykům mezinárodní společnosti.
Des Bains byl prvním velkým luxusním hotelem na Lidu. Hotel Excelsior, jeho pozdější slavný soused, byl otevřen až o osm let později. Oba hotely pomohly proměnit ostrov v jedno z nejvyhledávanějších přímořských letovisek v Evropě.
Des Bains původně nabízel 180 pokojů. Hosty vítaly prostorné salony, mramorové prvky, dřevěný nábytek, dekorativní tapety a centrální osmiboká hala s lustrem z muránského skla. Hotel spojoval pobyt u moře se společenským životem, elegantními večeřemi, hudbou a večírky.
Jeho historii poznamenaly také dramatické události. Za první světové války byl uzavřen a v roce 1916 jej vážně poškodil požár. Znovu otevřen byl v roce 1919. V roce 1926 přibyly na průčelí velké ornamentální hodiny, které se později staly jedním z poznávacích znamení hotelu.
Skutečný příběh, který inspiroval Smrt v Benátkách
V roce 1911 se v Des Bains ubytoval Thomas Mann, německý spisovatel, který později získal Nobelovu cenu za literaturu. Na Lido přijel se svou manželkou Katiou a rodinou.
Mezi hotelovými hosty tehdy pobývala také polská rodina s dospívajícím chlapcem. Jeho vzhled a vystupování Manna natolik zaujaly, že se setkání stalo jedním z podnětů k vytvoření postavy Tadzia v novele Smrt v Benátkách, vydané v roce 1912.
Hlavní postavou příběhu je stárnoucí spisovatel Gustav von Aschenbach, který přijíždí do Benátek odpočívat. V hotelu na Lidu spatří krásného polského chlapce Tadzia a postupně jím začne být fascinován. Přestože se v Benátkách šíří cholera, Aschenbach ve městě zůstává.
Mann do příběhu přenesl skutečné prostředí hotelu, jeho mezinárodní společnost i atmosféru letoviska na konci sezony. Des Bains se tak stal součástí literárního díla o kráse, touze, stárnutí a smrti.
Visconti vrátil Smrt v Benátkách do skutečného hotelu
Téměř o šedesát let později se do Des Bains vrátil režisér Luchino Visconti. Při natáčení filmové adaptace Smrti v Benátkách využil skutečný hotel, ve kterém Thomas Mann získal inspiraci pro svou novelu.
Film byl uveden v roce 1971. Gustava von Aschenbacha ztvárnil britský herec Dirk Bogarde, roli Tadzia získal švédský herec Björn Andrésen a jeho matku hrála Silvana Mangano.
Visconti nechal hotelové prostředí upravit tak, aby připomínalo dobu kolem roku 1911. Ve filmu se objevily jeho salony, chodby, výtah, terasa i plážové zázemí. Diváci tak nevidí pouze kulisu vytvořenou ve studiu, ale skutečné místo spojené se vznikem Mannova příběhu.
Režisér změnil povolání hlavní postavy. Mannův Aschenbach je spisovatel, zatímco ve filmu se stal skladatelem. Jeho vnitřní svět Visconti propojil s hudbou Gustava Mahlera, především se známým Adagiettem z Páté symfonie.
Hotel ve filmu představuje svět krásy, elegance a společenského řádu. Pod jeho povrchem se však šíří nemoc a blíží se konec. Právě spojení přepychového prostředí s příběhem postupného rozkladu vytvořilo obrazy, které jsou s Des Bains spojeny dodnes.
Des Bains jako káhirský hotel ve filmu „Anglický pacient“
Další významnou filmovou roli získal Des Bains v roce 1996. Režisér Anthony Minghella v jeho historických interiérech natáčel části filmu Anglický pacient.
Hotel tentokrát nepředstavoval benátské Lido. Proměnil se v legendární Shepheard’s Hotel v Káhiře, který patřil k nejznámějším hotelům koloniálního Egypta. Původní káhirská budova byla zničena při nepokojích v roce 1952, a filmaři proto potřebovali najít jiné místo s odpovídající atmosférou.
Interiéry Des Bains se svými vysokými stropy, mramorem, dřevěným vybavením, velkými koberci a historickými dekoracemi dokázaly vytvořit prostředí luxusního hotelu v Káhiře před druhou světovou válkou.
Anglický pacient vypráví příběh těžce zraněného muže, o kterého na konci války pečuje kanadská zdravotní sestra Hana. Prostřednictvím jeho vzpomínek se odkrývá milostný příběh odehrávající se v severní Africe. Ve filmu hráli Ralph Fiennes, Juliette Binoche, Kristin Scott Thomas a Willem Dafoe.
Snímek získal devět Oscarů, včetně ocenění za nejlepší film, režii, kameru a výpravu. Historické interiéry Des Bains se tak podruhé staly součástí filmu, který se zapsal do dějin světové kinematografie.
Od králů a politiků k filmovým hvězdám
Hotel přitahoval umělce, podnikatele, panovníky i politiky. V roce 1929 v něm strávil své poslední dny Sergej Ďagilev, zakladatel slavného souboru Ballets Russes. O jeho pohřeb se následně postarala také módní návrhářka Coco Chanel.
Des Bains hostil také egyptského krále Farúka, perského šáha Rezu Pahlavího a amerického průmyslníka Henryho Forda.
Od roku 1932 se Lido stalo dějištěm Benátského filmového festivalu. Během festivalových dnů se hotel plnil herci, režiséry a dalšími osobnostmi světového filmu. Mezi jeho hosty patřili například Elizabeth Taylor a Robert De Niro.
Salony Des Bains se staly místem večírků, setkání a rozhovorů, které zůstávaly skryté před zraky veřejnosti. Právě v této směsi aristokracie, politiky, filmu a literatury vznikala pověst hotelu, která přetrvala i dlouhé roky po jeho uzavření.
Přeměna na apartmány se neuskutečnila
Grand Hôtel des Bains přestal přijímat hosty v roce 2010. Tehdejší plán počítal s jeho přeměnou na luxusní rezidenční komplex nazvaný Residenze des Bains. V historické budově mělo vzniknout 58 apartmánů.
Projekt se však zastavil a hotel zůstal uzavřený. Následovaly finanční problémy, změny ve správě a opakovaná oznámení o rekonstrukci. Do budovy zatékalo a její stav se postupně zhoršoval.
Za oplocením tak zůstával hotel, který kdysi patřil k nejslavnějším adresám na Lidu. Jeho zavřená okna a prázdné salony zároveň připomínaly atmosféru úpadku známou ze Smrti v Benátkách.
Rekonstrukce začala po šestnácti letech
Rozhodující změna přišla v roce 2025, kdy se podařilo vyřešit staré zadlužení hotelu a připravit financování jeho obnovy. Současným vlastníkem je COIMA Des Bains Fund, za kterým stojí italský COIMA ESG City Impact Fund a společnost Eagle Hills z Abú Dhabí.
První etapa rekonstrukce byla zahájena 11. září 2026. Začíná se zabezpečením a obnovou střech, hydroizolací a ochranou budovy před dalším zatékáním. Následovat má restaurování fasád, zpevnění nosných konstrukcí a nakonec vybudování hotelových interiérů.
Historické architektonické prvky mají být zachovány a doplněny moderním vybavením. Projekt počítá také s obnovou zahrad, plážového zázemí a objektu určeného pro příjezd hostů po vodě.
Budoucí provozovatel hotelu zatím nebyl oznámen. Z původních sedmnácti zájemců postoupily do užšího výběru čtyři hotelové společnosti. Po výběru provozovatele bude dokončeno také rozhodování o podobě interiérů.
Celkové náklady mají přesáhnout 200 milionů eur. Dokončení rekonstrukce a otevření hotelu jsou plánovány na rok 2030.
Historické hodiny znovu ukazují čas
Zahájení rekonstrukce doprovodil symbolický návrat ornamentálních hodin na průčelí hotelu. Hodiny instalované v roce 1926 byly mimo provoz od roku 2009. Dne 11. září 2026 se znovu rozběhly.
Na počátku minulého století vyvolávaly jejich hodiny mezi hosty rozporuplné reakce. Některým se zdálo zvláštní připomínat lidem, kteří přijeli k moři odpočívat, čas. Postupně se však staly přirozenou součástí vzhledu Des Bains.
Po desetiletích filmových příběhů, šestnácti letech uzavření a řadě neuskutečněných plánů nyní opět odměřují čas. Tentokrát do plánovaného návratu hotelu, který má v roce 2030 znovu přivítat hosty.